Chlorování vody (též chlorace vody) je proces, kdy se přidává elementírní chlór nebo jeho sloučeniny do vody za účelem jejího čištění, aby byla vhodná ke konzumaci člověkem jako pitná voda nebo pro její rekreační využití v bazénech. Jedná se o proces, který umožňuje účinně předcházet šíření infekčních nemocí vodou.

Chlorování vody ve veřejných zdrojích se zprvu setkalo s odporem, protože se lidé obávali zdravotních účinků tohoto postupu. Používáním chloru se však výrazně snížilo rozšíření vodou přenosných infekčních nemocí, protože je účinný proti téměř všem bakteriím, virům a amébám.

Chlorování se používá i u vody v bazénech a v rámci dezinfekční fáze čištění odpadních vod.

Šoková chlorace je proces používaný u mnoha bazénů, studní, pramenů a jiných zdrojů vody, s cílem snížit bakteriální a řasová rezidua ve vodě. Šoková chlorace se provádí například větším množstvím chlornanu sodného, který může být ve formě prášku nebo jako kapalina (chlorové bělidlo). Po šokové chloraci nelze vodu pít ani v ní plavat, dokud koncentrace neklesne na 3 ppm nebo méně.

Bakterie :
V nechráněných zdrojích jako jsou studny nebo vrty, jsou velmi častým problémem bakterie a viry různých druhů od méně nebezpečných až po ty, které dokáží způsobit vážné zdravotní potíže.
Nejčastější výskyt je v blízkosti špatně zajištěných jímek, septiků nebo Tímto problémem jsou nejčastěji ohroženy domácí studny, zejména ty, které jsou v blízkosti netěsných jímek, septiků či hospodářských objektů.
Přítomnost bakterií v pitné vodě, může mít negativní vliv na naše zdraví. Mezi příznaky kontaminace vody bakteriemi a viry patří například bolesti hlavy, žaludeční potíže, zvracení, průjmy, zimnice a jiné. 

Těžké kovy železo a mangan :

Častým problémem kvality vody ze studní a vrt, bývá nadlimitní množství kovů železa a manganu. V užitkové vodě způsobují tyto kovy oranžové nebo černé usazeniny v potrubí, spotřebičích a na sanitě. Spotřebiče rychleji korodují a velmi se zkracuje jejich životnost a tím rostou i náklady v domácnosti. Prádlo se nevypere do bíla a je zabarvené. Barva vody není obvykle čirá, ale zakalená a také páchne po železe. Po ohřátí často smrdí po sirovodíku. Při vaření se dělají mastné kovové skvrny nebo černé usazeniny.
Zdravotní rizika, která jsou prokázána při používání vody s nadlimitními kovy jsou problémy s krve tvorbou, játry, slezinou, slinivkou a poškození nervového systému.

Tvrdá voda :

Naprostá většina domácností v České republice  má tvrdou vodu, uvádí se že až 60%. Tvrdost vody je nadměrné množství vápníku a hořčíku, který se usazují a vytváří vodní kámen. Tvrdá voda a vodní kámen mohou výrazně zvýšit náklady na bydlení. Zničené spotřebiče, které přichází do styku s vodou jako jsou například pračka, ohřívací bojler, varná konvice, to jen potvrzují.

Nebezpečné jsou však i zdravotní důsledky : vysoký krevní tlak, problémy s exémy, tvorba ledvinových kamenů, cévní problémy nebo bolesti kloubů.
Finanční náklady domácnosti mohou být díky tvrdé vodě až o 25 % vyšší.

Pesticidy :
Jsou přípravky a prostředky, které jsou určené k tlumení a hubení rostlinných a živočišných škůdců a k ochraně rostlin. Nejvíce se pesticidy uplatňují v zemědělství.
Laboratorní studie naznačují, že mnohé pesticidy používané v dnešní době v rámci EU mohou působit toxicky na vývoj nervové soustavy, přičemž poškození vývoje mozku může být vážné a nezvratné. Vystavení pesticidům může také zvyšovat riziko vzniku leukémie u dětí. Řada pesticidů má schopnost narušovat hormonální systém člověka i živočichů a jsou řazeny mezi endokrinní disruptory. Souvislost mezi pesticidy a Parkinsonovou chorobou ukázala studie izraelských vědců.

Dusičnany a dusitany :
V oblastech s velkou mírou zemědělské činnosti nebo v blízkosti zemědělských družstev je častým problémem výskyt dusičnanů a dusitanů, které jsou výsledkem používání umělých hnojiv nebo nesprávným zacházením s organickými odpady jako například hnůj. Častým zdrojem znečištění bývají i netěsné jímky nebo septiky.
Dusičnany a dusitany nejsou ve vodě vidět ani cítit a jsou proto velmi nebezpečné.
Tyto látky mají vysoká zdravotní rizika, protože se podílejí na vzniku nádorových onemocnění, vzniku infarktu nebo zapříčiňují vysoký krevní tlak.
U malých dětí je jejich náchylnost daleko větší a je prokázán vznik diabetes již od nízkých koncentrací dusičnanů. Známé je také riziko methemoglobinémie u kojenců, kdy dochází k omezení přenosu kyslíku v krvi a může dojít k modrání a ve výjimečných případech až k udušení.